Zkratka znamená název slévárny „Rourovna Písek s.r.o.“.
Největším slévárenským a strojírenským závodem v Písku, vybudovaným ještě před 1.světovou válkou v období rozmachu kapitalistické výroby. S návrhem vybudovat tento závod přišel podnikatel ing. Karel Hollmann ze Starého Plzence. Bohaté zkušenosti nabyl při stáži v Americe, kde byl slévárenský průmysl v té době již na vysoké úrovni. Praktické zkušenosti získal v železárnách Borek u Rokycan, kde sám ověřoval u nás doposud neznámou technologii odlívání tvarovek, z tzv. šedé litiny.
Svou kvalifikovaností a představením projektu nové továrny jako významného činitele průmyslového rozvěje města přesvědčil místní zastupitelstvo a záhy dostal povolení k výstavbě.
Stavba s přípojnou železniční vlečkou a možností využití vodních zdrojů (rybníky Šarlák a Hánovec) byla zahájena na jaře roku 1911 poblíž hlavního nádraží. Podle urychlené projektové přípravy bylo obvodové zdivo postaveno z levných cihel a střecha z levné dřevěné střešní konstrukce. Srdcem továrny se stala robusní kupolová pec pro tavbu šedé litiny i jiných kovů. Tak již 20.ledna 1912 došlo k vypuštění první tavby a zahájení výroby litinových rour, která neměla v té době v zemích c. k. Rakouska-Uherska žádnou srovnatelnou konkurenci. Energetickým zdrojem v provozech byla výlučně elektřina.
Vedle výroby rour se sortiment postupně rozšiřoval na technologie lití různých tvarovek, odlitků brzdových špalíků z šedé litiny pro Buštěhradskou dráhu, odlitků komerční litiny, jako byly pláty, rošty a kanalizační poklopy a sběrače i další výrobky podle přání zákazníků.
V celé monarchii byl o toto zboží velký zájem a již v prvním roce provozu expedovala rovárna více jak 1000 t odlitků. Pod značkou Rohrewerk Písek, Ges. m. B. H. s obchodním zastoupení ve Vídni, Praze a Berlíně, byly výrobky exportovány po dráze a po vodě do Prahy, Vídně a Budapešti.
Od svého vzniku byla Rourovna majetkem osmi podílníků, jejichž základní kapitál činil 120 000 rakouských korun.
V čele správní rady stál Ing. Karel Hollmann, její technicko-ekonomicky nejzdatnější člen a zároveň ředitel závodu.
Od zahájení výroby pracovalo v závodě 70 dělníků a 6 úředníků. Vedení podniku si samo zajišťovalo výchovu zdatných slévačů a dalších odborných sil (soustružníci, truhláři), známých svým dobrým řemeslným fortelem.
Rourovna byla známá jako středisko silného dělnického hnutí a proto i zde docházelo mezi odbory a vedením k častým mzdovým sporům. Vyhrotily se zejména v poválečném období a za světové hospodářské krize, kdy v důsledku nedostatku zakázek byli v roce 1934 dělníci propouštěny na neplacenou dovolenou, pracovní doba zkrácena na 4-5dní, což znamenalo i krácení mezd.
V období 1.konjunktury po r. 1923 a 2.konjunktury po roce 1936-1939 dosahovala výroba v Rourovně kulminačního bodu. Sortiment byl ještě rozšířen o výrobu speciálních kamen, motorových čerpadel a řeznických a jiných strojů na elektrický pohon. Závod byl rozšířen o další haly a sklady a přibylo i zaměstnanců. V letech 1937-39 zaměstnávala rourovna až 300 dělníků.
Za nacistické okupace byl v továrně zaveden nucený německý dozor a postupně docházelo ke změnám výrobního programu ve prospěch potřeb německé válečné mašinérie. Největší rána stihla továrnu při bombardování hlavního nádraží spojeneckými letci, kteří zde napadli německý vojenský transport ve dnech 29.-30.dubna 1945. Rourovna v sousedství nádraží přitom utrpěla těžké zásah, došlo k úplnému zničení provozů strojírny a modelárny a poškození slévárny. V říjnu 1945 však byla úsilím dělníků a dobrovolných pomocníků továrna opět zprovozněna.
Závod byl hned v r.1945 znárodněn a vznikl po řadě reorganizací a změn vlastníků v roce 1978 závod Vodohospodářské strojírny n.p. Písek, jehož výroba byla zaměřena na odlitky z šedí litiny a lehkých barevných kovů, zejména na dávkovací čerpadla a filtrační a čistící zařízení pro úpravu vody. V roce 1980 produkoval závod se 190 zaměstnanci výrobky za 27 milionů Kčs. Do roku 1990 byl závod modernizován rekonstrukcí zastaralé továrny. Byla postavena nová strojírenská hala a slévárna.
1992-2008 – VOS a.s. Písek, ukončena výrobní činnost, areál se nabízí k odprodeji nebo pronájmu.
zdroj: JÍŠA 2000 – Historie a současnost podnikání
Čerpání vody bez elektřiny.