RD3D

Dovolím si zde prezentovat různé historické dokumenty a fotografie pump od různých výrobců, které se mi podařilo získat. Dokumenty jsou volně ke stažení pro všechny zájemce historie.

Jednotlivé fotografie jsou buď moje, různě od zákazníků nebo posbírané z internetu. Poděkování patří p.Hofmanovi, p.Krasiunovi, jejich sbírkám a znalostem. Pokud byste někdo chtěl přispět do této galerie, budu jedině rád, stačí mě kontaktovat.

Možná zde najdete právě ten svůj stojan a něco se dozvíte o jeho historii. Při porovnávání se zaměřte na detaily, kterými se výrobci dají odlišit (logo, tvar šišky, zdobení talíře, tvar příruby a počet šroubů na výtoku, napojení potrubí do studny a na výtoku apod.)

Budu zde postupně přidávat informace dle času a znalostí. Možná Vás překvapí (jako tehdy mě), že na našem území existovali desítky sléváren a každá měla svůj výrobní program. Pravděpodobně ani není v silách jednoho člověka udělat kompletní seznam výrobců a jejich výrobků, ale proč se o to nepokusit. Do začátku jsem se zaměřil na stojany ručních zahradních pump, trkačů a větrných čerpadel.

SIGMUND - Lutín
SIGMA

Asi každý zná firmu SIGMA, nejznámější výrobce čerpací techniky. Ovšem původně se firma jmenovala po svém zakladateli (zal.1868) – Ludvíku Sigmundovi a jeho potomcích.

zdroj: https://www.sigmagroup.cz/historie/

1868-Řemeslník Ludvík Sigmund zakládá v Lutíně pumpařskou firmu. Začíná s výrobou dřevěných stojanových pump a vodovodů. Firma se rychle rozvíjí a najímá první pracovníky. 

1894-Od zakladatele přebírají firmu jeho synové Jan a František. Zahájeno opracování kovů a výroba kovových částí pump. Firma získává věhlas v oboru vrtání studní a staveb vodovodů.

1922-Registrace ochranných známek „SIGMA“ a „Neptunův trojzubec“. O rok později je zaveden elektrický pohon strojů a dílny vybaveny moderní obráběcí technikou. V roce 1924 byla otevřena filiální prodejna firmy v Praze.

1933-Období 30. let přináší tuzemskou i zahraniční expanzi firmy a zavedení řady novinek do výrobního programu. Firma SIGMUND PUMPY zaměstnává 650 pracovníků. S využitím mnoha patentů vzniká výrobní řada legendárních ponorných čerpadel NAUTILA určených pro hluboké a vrtané studny. Rozšiřuje se výroba sortimentu domácích vodáren pod značkou DARLING a firma se orientuje na dodávky vodárenských, důlních a průmyslových čerpadel všech konstrukčních principů. V zemědělství získává podnik významné postavení díky výkonným zavlažovacím zařízením REVOLT a RAKETA.

1935-Rodina Sigmundů zakládá v Lutíně nový podnik s názvem CHEMA. Moderní výrobní závod se zaměřuje na výzkum, výrobu a prodej prostředků na ochranu proti bojovým plynům a prostředků protiletecké ochrany. Výroba se specializuje na filtrační zařízení a dýchací filtry do plynových masek.

1937-V Anglii je založena společnost SIGMUND PUMPS LTD s pobočkami v Londýně a Newcastlu orientovaná na výrobu motorových hasičských stříkaček pro britské ministerstvo vnitra a londýnský hasičský sbor. Výrobní program britské afilace byl ve válečných letech rozšířen o další řady čerpadel lutínské koncepce.

1942-Během 2. světové války, zejména po popravě ředitele a spolumajitele Ing. Jana Sigmunda gestapem v roce 1942, byl podnik v Lutíně konfiskován Německou říší a ve vysoké míře přebudován na výrobu zbrojních součástí pro tanky, ponorky, letadla a automobily.

1948-Po znárodnění firmy v roce 1945 a transformaci na národní podnik SIGMA PUMPY byla zahájena etapa výstavby nových výrobních hal v Lutíně s cílem specializace na produkci čerpadel průmyslového charakteru. Rozšiřuje se vývojové a konstrukční zázemí podniku.

1965-Vzniká sdružení SIGMA KONCERN, které slučuje všechny podniky na výrobu čerpadel a armatur v tehdejším Československu. Závod v Lutíně nese název SIGMA Lutín, národní podnik. Vzniká Výzkumný ústav čerpadel – nová organizace orientovaná na výzkum a vývoj čerpadel pro celý koncern.

1968-Sté výročí založení firmy je spojeno se zavedením výroby ponorných kalových a odvodňovacích čerpadel. Zahájena byla také spolupráce s anglickou firmou CRANE Ltd. směřující k licenční výrobě mechanických ucpávek. Nastává rychlý rozvoj zahraničního obchodu, zejména na trhy států střední a východní Evropy, severní Afriky, Blízkého východu, střední a jižní Ameriky a jihovýchodní Asie.

1975-SIGMA Lutín se začíná orientovat na komplexní dodávky investičních celků v oboru čerpací techniky. Vyroben je první prototyp unikátního diagonálního vertikálního čerpadla typu 1600 BQDV určeného pro chladící okruhy elektráren.

1979-Do sériové výroby jsou zaváděna čerpadla pro klasickou a jadernou energetiku nové koncepce. Jde zejména o čerpadla napájecí v článkové i kotlové verzi, dále čerpadla podávací a kondenzátní.

1990-V důsledku politických změn v Československu dochází k procesu privatizace státního majetku a k rozpadu sdružení SIGMA KONCERN. Vzniká samostatný státní podnik SIGMA Lutín, který má za cíl zkonsolidovat majetek firmy v Lutíně pro připravovanou privatizaci. Vyrobena jsou technicky náročná napájecí a podávací čerpadla pro bloky jaderných elektráren o výkonu 1000 MW.

1994-Po téměř 50-ti letech vzniká v Lutíně opět privátní čerpadlářská firma – SIGMA Lutín akciová společnost. Rozpad sovětského bloku přináší potřebu restrukturalizace a užší specializace firmy spojenou s orientací na nové trhy.

1997-Dokončena zásadní organizační restrukturalizace firmy. Vzniká akciová společnost SIGMA GROUP a.s. se sídlem v Lutíně jako mateřská společnost holdingu sdružujícího více než desítku vývojových, výrobních a obchodních společností orientovaných na čerpací techniku. Zahájeny vývojové práce na nových protipovodňových agregátech.

2004-Organizační změny v holdingu SIGMA GROUP a.s. zaměřené na rozčlenění výrobkové struktury mezi závody v Hranicích (bývalá Kunzovka- pozn. autor) a Lutíně.

2013-Dokončena rozsáhlá rekonstrukce areálu firmy v Lutíně. Certifikace systémů ISO 14001, OHSAS 18001 a ISO 3834–2. Definitivní přesun výroby spotřebních čerpadel z Lutína do Hranic.

2018-Oslaveno výročí 150 let od založení tradice výroby čerpadel v obci Lutín.

SIGMUND-KATALOGY

Různé katalogy od Sigmundů.

1906-1922 vzácný katalog, ještě se starým logem

1933

1935-1936

1938

KUNZ - Hranice

Byl první velký výrobce čerpací techniky na našem území. Firma vznikla za Rakouska-Uherska, kdy dosáhla největšího věhlasu. Spousty známých jmen v tomto oboru se zde vyučilo, aby si pak založili vlastní firmy.


Sdílím stručnou historii o jeho zakladateli, kdy dosáhla firma největší slávy:

Antonín Kunz byl zakladatelem firmy, což byla „První moravská továrna na vodovody a pumpy v Hranicích“. Byl vyučeným zámečníkem. Do Hranic přišel v roce 1883, když mu bylo dvacet čtyři let a zřídil zde živnost pod jeho jménem, na výrobu a opravu hospodářských strojů.

V roce 1884 se začal specializovat na vodní čerpadla a absolvoval řadu cest po Evropě, aby se seznámil s inovativními postupy a metodami. Podařilo se mu vyrobit unikátní konstrukci vlastního větrného kola, které ho proslavilo po celém světe. Větrná kola vyraběl zprvu dřevěná, později ocelová.

Velký úspěch měly také vodotěžné stroje, tak zvané trkače, a tak firma Antonína Kunze ovládla v 90. letech 19. století rakousko-uherký trh s větrnými motory, čerpadly a vodovodní armaturou. Firma vyvážela své výrobky do Ruska, Bulharska, Turecka, Sýrie i Egypta. Projektovala a montovala obecní i průmyslové vodovody a celkem postavila vodovody v 910 obcích a 146 městech.

I přesto se však firma začátkem 20. století dostala do finančních potíží, na níchž se podílel sám Antonín. Koupil totiž dům s okolními pozemky, postavil tovární budovu a impozantní administrativní budovu závodu, která byla zároveň obytnou vilou v pseudobarokním slohu. Dále nechal v letech 1907 až 1908 postavit napodobeninu středověkého hradu zvanou Kunzov, která se dodnes nachází mezi obcemi Radíkov a Hrabůvka.

Firma se zadlužila po neúspěšných soudních sporech, kvůli špatné kvalitě motorů Samson, a tak se Antonín pokusil o sebevraždu. Antonín Kunz zemřel roku 1910 v nemocnici v Benešově. Firma byla naštěstí díky iniciativě tehdejšího starosty JUDr. Františka Šromoty zachráněna a byla přeměněna na akciovou společnost Antonín Kunz – továrna na vodovody a pumpy Hranice. Po druhé světové válce byla znárodněna a až do roku 1990 fungovala pod názvem Sigma Hranice a byla největším průmyslovým závodem v Hranicích. Na její tradice dodnes navazuje společnost Sigma pumpy Hranice.

 zdroj: https://muzeum-hranice.cz/osobnost/kunz-antonin/

Další prameny: https://www.cer-tech.cz/antonin-kunz-pumpy-a-vodovody-hranice/

KUNZ - katalogy

Celkem pravděpodobně existuje 5 dílů katalogu „vodotěžba“. Ovšem existují i další, jak se postupně v čase vydávali. V pravé části si je můžete prohlížet, či postahovat.

  1. Vodovodní části:
    Přístroje pro hledání pramenů a zřizování studní, přístroje k vrtání do hloubky, zarážecí neboli abessinská studně, přístroje ku čištění vody čili filtry, měření vody, roury všech druhů, čištění kanálů, hadice a hadicové spojky, hydranty požární a zahradní, šoupáky, vodoměry a vodoznaky, vpustné koše a cezáky, výtokové kašny a výtokové stojany, vodotrysky, hlavní uzávěry, kohouty a ventily, výtokové výlevky
  2. Vodotěžné stroje a motory (trkače):
    Hydraulické motory, trkače, proudové motory, vodní kola ku samočinnému těžení vody z odlehlých pramenů, studní, potoků, řek atd. na libovolná návrší, turbíny, motory teplovzdušné, petrolejové, parní a elektrické ku hnaní čerpadel a různých strojů, proudové elevátory k zavodňování pozemků atd.
  3. Pumpy (čerpadla):
    Studniční pumpy do každé hloubky pro pohon ruční, žentourový, transmissní a parní, stavební pumpy, pumpy k zavodňování a odvodňování pozemků, zarážecí pumpy, vrtací nástroje, pumpy na olej, líh, dehet, víno, mellasu a jiné tekutiny, pumpy na činná napajedlo pro dobytek a pod.
  4. Větrné motory
    Ku zvedání vody z hlukobých studní a vzdálených, níže položených pramenů, potoků, řek, rybníků atd. na libovolná návrší, k pohonu čerpadel, k odvodňování a zavodňování pozemků za příčinou jich zúrodnění, ku hnaní šrotovníků a mlýnů.
  5. Lázeňská zařízení
    Jako sprchy, koupací vany, kamna na rychlé ohřívání vody, klosety atd. atd.

okolo r.1900 – vodovodní části

okolo r.1900 vodotěžné stroje a motory

okolo r.1900 pumpy

okolo r.1900 větrné motory

Vodvody-Pumpy, Ústřední topení a Osvětlení

dobový leták

Kunz-kolorované ilustrace z katalogů

Poděkování patří: Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc.

Většinu těchto ilustrací můžete dohledat v katalozích.

GARVENS

Pumpy se k nám zpočátku dovážely z Vídně od firmy Garvens, později některé naše firmy zakoupily od Garvense licenci a po různých úpravách designu je prodávaly jako své vlastní. Jako logo používá dvě vlnky. Původně je odlévala i Rourovna Písek, jak o tom svědčí tento katalog.

RP. - Písek

Zkratka znamená název slévárny „Rourovna Písek s.r.o.“.

Největším slévárenským a strojírenským závodem v Písku, vybudovaným ještě před 1.světovou válkou v období rozmachu kapitalistické výroby. S návrhem vybudovat tento závod přišel podnikatel ing. Karel Hollmann ze Starého Plzence. Bohaté zkušenosti nabyl při stáži v Americe, kde byl slévárenský průmysl v té době již na vysoké úrovni. Praktické zkušenosti získal v železárnách Borek u Rokycan, kde sám ověřoval u nás doposud neznámou technologii odlívání tvarovek, z tzv. šedé litiny.

Svou kvalifikovaností a představením projektu nové továrny jako významného činitele průmyslového rozvěje města přesvědčil místní zastupitelstvo a záhy dostal povolení k výstavbě.

Stavba s přípojnou železniční vlečkou a možností využití vodních zdrojů (rybníky Šarlák a Hánovec) byla zahájena na jaře roku 1911 poblíž hlavního nádraží. Podle urychlené projektové přípravy bylo obvodové zdivo postaveno z levných cihel a střecha z levné dřevěné střešní konstrukce. Srdcem továrny se stala robusní kupolová pec pro tavbu šedé litiny i jiných kovů. Tak již 20.ledna 1912 došlo k vypuštění první tavby a zahájení výroby litinových rour, která neměla v té době v zemích c. k. Rakouska-Uherska žádnou srovnatelnou konkurenci. Energetickým zdrojem v provozech byla výlučně elektřina.

Vedle výroby rour se sortiment postupně rozšiřoval na technologie lití různých tvarovek, odlitků brzdových špalíků z šedé litiny pro Buštěhradskou dráhu, odlitků komerční litiny, jako byly pláty, rošty a kanalizační poklopy a sběrače i další výrobky podle přání zákazníků.

V celé monarchii byl o toto zboží velký zájem a již v prvním roce provozu expedovala rovárna více jak 1000 t odlitků. Pod značkou Rohrewerk Písek, Ges. m. B. H. s obchodním zastoupení ve Vídni, Praze a Berlíně, byly výrobky exportovány po dráze a po vodě do Prahy, Vídně a Budapešti.

Od svého vzniku byla Rourovna majetkem osmi podílníků, jejichž základní kapitál činil 120 000 rakouských korun.

V čele správní rady stál Ing. Karel Hollmann, její technicko-ekonomicky nejzdatnější člen a zároveň ředitel závodu.

Od zahájení výroby pracovalo v závodě 70 dělníků a 6 úředníků. Vedení podniku si samo zajišťovalo výchovu zdatných slévačů a dalších odborných sil (soustružníci, truhláři), známých svým dobrým řemeslným fortelem.

Rourovna byla známá jako středisko silného dělnického hnutí a proto i zde docházelo mezi odbory a vedením k častým mzdovým sporům. Vyhrotily se zejména v poválečném období a za světové hospodářské krize, kdy v důsledku nedostatku zakázek byli v roce 1934 dělníci propouštěny na neplacenou dovolenou, pracovní doba zkrácena na 4-5dní, což znamenalo i krácení mezd.

V období 1.konjunktury po r. 1923 a 2.konjunktury po roce 1936-1939 dosahovala výroba v Rourovně kulminačního bodu. Sortiment byl ještě rozšířen o výrobu speciálních kamen, motorových čerpadel a řeznických a jiných strojů na elektrický pohon. Závod byl rozšířen o další haly a sklady a přibylo i zaměstnanců. V letech 1937-39 zaměstnávala rourovna až 300 dělníků.

Za nacistické okupace byl v továrně zaveden nucený německý dozor a postupně docházelo ke změnám výrobního programu ve prospěch potřeb německé válečné mašinérie. Největší rána stihla továrnu při bombardování hlavního nádraží spojeneckými letci, kteří zde napadli německý vojenský transport ve dnech 29.-30.dubna 1945. Rourovna v sousedství nádraží přitom utrpěla těžké zásah, došlo k úplnému zničení provozů strojírny a modelárny a poškození slévárny. V říjnu 1945 však byla úsilím dělníků a dobrovolných pomocníků továrna opět zprovozněna.

Závod byl hned v r.1945 znárodněn a vznikl po řadě reorganizací a změn vlastníků v roce 1978 závod Vodohospodářské strojírny n.p. Písek, jehož výroba byla zaměřena na odlitky z šedí litiny a lehkých barevných kovů, zejména na dávkovací čerpadla a filtrační a čistící zařízení pro úpravu vody. V roce 1980 produkoval závod se 190 zaměstnanci výrobky za 27 milionů Kčs. Do roku 1990 byl závod modernizován rekonstrukcí zastaralé továrny. Byla postavena nová strojírenská hala a slévárna.

1992-2008 – VOS a.s. Písek, ukončena výrobní činnost, areál se nabízí k odprodeji nebo pronájmu.

zdroj: JÍŠA 2000 – Historie a současnost podnikání

 

1938 – kanalisační a stavební litina

1939-pumpy od Rourovny

1982 – 70 let závodu

Adolf Raab - Písek

Strojírna pro vodovody a pumpy, železné konstrukce, ústřední topení.

Z ekonomického hlediska hrál důležitou roli vznik slévárny a strojírny Karla Remara, která se zaměřovala na výrobu hospodářských strojů. Její úspěch totiž podnítil založení dalších strojírenských firem ve městě, z nichž nejvýznamnější byla továrna na pumpy a čerpadla Adolfa Raaba.

Firma měla ve dvoře vlastní halu, modelárnu, slévárnu, strojírnu i písárnu s technickou kanceláří. Výroba byla zahájena v dubnu 1900, na rozdíl od konkurenční firmy Remar se ale Raab zaměřil především na vodohospodářskou techniku a příslušné strojní vybavení. Sortiment tvořily také kovové konstrukce, zábradlí, železné střechy, mříže, okna či dveře.

Úspěch s větrníkem

ADOLF RAAB (1867-1935)

Narodil se 18. listopadu 1867 v Holešovicích u Chrástu v rodině správce místního dvora. Po ukončení měšťanské školy nastoupil do učení ve Strojnické a zámečnické továrně Antonína Juppa v Praze. Roku 1884 zde získal výuční list a nastoupil na C. k. státní průmyslovou školu.

O čtyři roky později studia dokončil a po absolvování základní vojenské služby získal roku 1892 zaměstnání u První moravské továrny Antonína Kunze v Hranicích, která se specializovala na výrobu vodovodů a čerpadel. Stal se správcem strojírenských dílen a později povýšil až na předsedu technické kanceláře.

Roku 1899 firmu opustil a odešel na jih Čech, odkud pocházela jeho manželka Marie. Usadili se v Písku, kde Adolf Raab začal ihned budovat vlastní strojírenský podnik.

10. dubna 1900 byl zahájen provoz.

Specializoval se na produkci pump, hydraulických motorů a úspěch slavil i s větrnými čerpadly. Na průmyslových výstavách získal řadu ocenění a zboží vyvážel i do zahraničí. Kromě podnikání byl činný také v Hospodářsko-živnostenském spolku a Sokole. Zemřel 22. ledna 1935.

Jako jeden z mála v jižních Čechách se podnik zabýval také stavbou a zřizováním vodovodů pro hospodářské dvory, průmyslové závody i celé obce. K projektům navíc dodával podrobnou dokumentaci a veškeré rozpočty dělal zdarma.

Určitou kuriozitou v sortimentu byla velkorozměrová větrná čerpadla, určená pro odlehlé farmy a objekty bez elektrického proudu. Raab je vyráběl podle vlastního návrhu a od roku 1908 jimi zásoboval nejen tuzemský, ale i zahraniční trh. Větrný motor s lopatkami se navíc stal jednou z hlavních atrakcí krajinské výstavy v Písku roku 1922.

Rozsáhlou výrobu zajišťovala firma s poměrně malým počtem zaměstnanců, jejich plat byl ovšem až dvakrát vyšší než bylo tehdy obvyklé. Podnik prosperoval až do třicátých let 20. století, kdy musel kvůli krizi produkci výrazně omezit.

Roku 1935 Adolf Raab zemřel a vedení továrny převzal jeho syn Jan. Podnik se mu podařilo vyvést z krize a v období konjunktury roku 1938 opět výrazně pozvedl výrobu. Pokračoval v produkci zaběhnutého sortimentu, který rozšířil ještě o močůvkové čerpadlo Raketa či ložiskovou kompozici Rotorit.

Prozíravý odchod

Za nacistické okupace musel ovšem podnik zavést válečnou výrobu a roku 1943 v něm až sto totálně nasazených obrábělo součástky pro letecký průmysl. Původní zaměstnanci byli přitom posláni na práci do Německa.

Po osvobození roku 1945 Jan Raab dobře odhadl, že soukromé podnikání v Čechách brzy skončí, celý závod proto pronajal firmě Karla Kořána. Sám vstoupil do služeb Státního plánovacího úřadu a jen zdálky sledoval, jak jeho někdejší továrnu roku 1948 přebírají Opravny zemědělských strojů STS. Původní výroba byla zastavena a podnik se začal specializovat na opravy startérů, dynam a alternátorů. Fungoval několik desetiletí, slávy původní firmy ale ani zdaleka nedosáhl.

—————————————————-

 

Na nároží ulic Sedláčkovy a Táborské vznikla do roku 1900 továrna s vilou podle projektu známého slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Obytná budova, postavená v takzvaném švýcarském slohu s prvky folklóru, měla fasády téměř bez ozdob, což bylo na počátku 20. století neobvyklé. Jedinou výjimku tvořil výjev sv. Václava na koni, zhotovený akademickým malířem Antonínem Hančem.

Prameny: Historie a současnost podnikání na Písecku, Listy Písecka, Otavín

Čechura - Dýšina

V této obci existovali 2 slévárny – Hájek a Čechura. Stojanové pumpy se odlévali dle pamětníka ve slévárně Čechura. Nalezl jsem historii ve „Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka“, ze kterého si dovolím citovat:

František Čechura provozoval v Dýšině od roku 1894 malou strojnickou dílnu, která se několikrát přemístila. Slévárna litiny byla založena v roce 1921 k odlévání součástí ručních čerpadel. Roku 1932 byla postavena větší slévárna a od roku 1936 se zahájila výroba odpadních trub, tvarovek a kanalizačních odlitků. V roce 1942 převzal vedení nejstarší syn. Po znárodnění prošla továrna řadou reorganizací, naposled jako vedoucí provoz. závodu Dýšina podnik ŠKODA Plzeň.

Na základě zvýšených požadavků na odpadní a kanalizační litinu došlo k rekonstrukci a rozšíření slévárny. U výroby trub se přešlo na technologii odstředivého odlévání, u tvarovek na kokile odlévání na licích karuselech, k výrobě kanalizační litiny byla postavena formovací linka. Ve strojírně se zhotovovaly hlavně plechové výrobky.

 

V roce 1992 se továrna dostala restitucí do vlastnictví vnuka zakladatele a pracuje pod názvem Armaturka Dýšina, spol. s.r.o. Kromě odpadní a kanalizační litiny se vyrábí odlitky z litiny ozdobné, kamnové a strojní, ve strojírně pokračuje výroba součástí z plechu.

Od ledna 2022 firma ukončila svojí činnost, areál zůstal prázdný, respektive slouží jako skladiště všeho možného.

Podrobnější historie viz odkaz:
armaturka_Hájek_Hučka_2002-Čechura

Karel Valc - betonka Malšovice

Zajímavý slepá ulička v čerpací technice, kdy někteří výrobci zkoušeli nahradit původní dřevěné pumpy betonovou variantou.

František Janovec - Žamberk (dříve Senftenberg)

Pumpen – Fabrik Franz Janovec, Senftenberg in Böhmen
později 
První Orlická koncesovaná strojírna František Janovec Žamberk

 
Vzpomínky dle pamětí syna zakladatele – také Františka Janovce:

Já, František Janovec jsem se narodil 23.6.1889 v Hohenreichu u Gmundu, Dolní Rakousko. Vyučil jsem se strojníkem a absolvoval jsem 5 semestrů na strojně technické škole – TECHNIKUM ILMENAU DURINSKO v předválečném Německu.
Do roku 1891 vlastnil dům č. 40 můj děda Mikuláš Janovec jako hospodářskou usedlost a zároveň jako hostinec s trafikou. Můj děda Mikuláš byl 8 roků vdovcem a také nemocen, takže nemohl živnost dále vésti, a tak byl můj otec, jako nejstarší syn, povolán, aby usedlost převzal. 
 
Musel opustit své zaměstnání strojnického mistra ve Vídni a přistěhoval se s rodinou v r.1891. Mně bylo tehdy kolem dvou roků. Otec se narodil v našem domě č. 40, dne 10.6.1858, takže převzal živnost v mužném věku 33 let. Ponechal dále hostinec s trafikou, když obdržel jako dědičný nástupce dále koncesi.
Druhou polovinu stavení, tj. pravou, kde byla dříve stodola, přestavěl otec na dílnu zámečnicko-strojnickou s kovárnou i truhlárnou. Byl absolventem večerní strojnické průmyslové školy ve Vídni, takže byl i technicky vyškolen. Zařídil strojnickou dílnu s potřebnými obráběcími stroji v začátcích svého podnikání jen na ruční pohon, když nebyl jiný možný, pomocí velkého setrvačního kola, s řemenicí, klikou k roztáčení.
 
K osvětlení byl zaveden acetylen, tedy plyn, dokonce i do hostince. Já jsem se učil již tedy v nové moderní provozovně od r.1904-1907. Dále byla touha otce míti vlastní slévárnu. Jako neúmorný pracovník pokračoval s přístavbou v létech 1907-1909 další nové strojovny s novým parním strojem a kotlem, potřebný pro slévárnu. Stavba slévárny byla dokončena v r.1909 s otáčecím jeřábem na 500 kg, který byl zhotoven ve vlastní dílně dle dílenského mého rysu. Byl jsem v té době ve strojně technické škole v Německu, pak zaměstnán doma do r.1911.
 
Za plného provozu pracovalo ve strojní dílně 15 zaměstnanců a 15 zaměstnanců pracovalo ve slévárně a průběžně zde bylo také 10 učňů. Ve slévárně se také vyráběly odlitky na výrobu čerpadel. Na přístavbu strojní dílny a výstavbu slévárny se můj otec dosti zadlužil u žamberecké spořitelny.
 
V r.1911 po těžké nemoci umírá moje matka Anna Janovcová (rozená Hůlková). Dochází k rozpadu celé rodiny, otec se dostal do platební neschopnosti. Nebyl schopen celý provoz udržet v důsledku hospodářské krize. Banka odstavila celý náš majetek, který byl poté rozprodán. Slévárna se strojovnou a komínem cca 24m byla odbourána v létech třicátých, zůstala pouze obytná budova č.p. 40.
————————————————————-
Syn odchází v r.1911 pracovat do Berlína a 8.srpna 1915 nastupuje na východní frontu. Vrací se v r.1921
 
1928 umírá ve věku 70 let zakladatel F.Janovec starší.
 

A. Hoffmann - Warnsdorf

Annton Hoffmann – slévárna z nynějšího Varnsdorfu.
Objevil jsem i leták se jménem Josef Hoffmann z Warnsdorfu, pravděpodobně potomek z této rodiny.   

F. Hoffmann - Aussig

Aussig an der Elbe= Ústí nad Labem

Pravděpodobně se jedná o příbuzného A.Hoffmanna z Warnsdorfu. Vzhledy pump jsou téměř totožné, možná je odlévala i stejná slévárna.

Ing. Jar. Matička - Praha Karlín

později Vysočany

Je zajímavostí, že to byl zaměstnanec v Kunzovce v Hranicích.  V jedné kronice se píše toto: „Také pražský závod na výrobu speciálních pump a centrifugálních čerpadel bývalého Kunzova zaměstnance ing. Matičky byl konkurenčním podnikem, jenž ujídal Kunzovce ze stolu kdysi jen pro ní prostřeného“.

Významná česká vodárenská firma. Realizovala spousty vodovodů v meziválečném období. Zde je zmínka z budování vodovodu na Podkarpatské Ukrajině:

Výstavba užhorodského městského vodovodu byla zahájena 7. března 1930, v den narozenin prezidenta T. G. Masaryka. V soutěži na realizaci rozsáhlého projektu městského vodovodu vyhrála firma Jaroslava Matičky (Ing. Jaroslav Matička) z pražského Karlína. Během prvních dvou let se na městský vodovod a kanalizaci napojilo 700 z tehdejších 2400 existujících domů. V době spuštění systému v roce 1932 bylo nainstalováno více než 300 nadzemních požárních hydrantů a v dalších letech se jejich počet rozrostl na více než 400. Do dnešních dnů se bohužel dochovalo pouze 69 z nich.

https://kyiv.czechcentres.cz/o-nas/Czech-steps-uzhorod/budova-mestskeho-vodojemu-a-sit-hydrantu

1912-katalog

ing. Karel Pašek - Praha Smíchov

Je zajímavostí, že to byl zaměstnanec v Kunzovce v Hranicích. V jedné kronice je tento text: „Zejména konstruktér podniku ing. Karel Pašek si vybudoval v Praze továrnu na trkače, větrné motory a pumpy a nebezpečně konkuroval Kunzovu závodu. Paškova konkurence byla tím vážnější, že šlo o odborníka, který byl ještě během svého zaměstnání v Kunzovce několikrát vyznamenán průmyslovými organisacemi za své vynálezy a zlepšovací návrhy v oboru vodárenského strojírenství“.

Jan Vítěz - Přerov

Vznik v r. 1895

Význam přerovského kovoprůmyslu proti dřívějšku značně upadl. Mnohé závody během let zanikly a na většinu zbývajících těžce dolehla dnešní obecná hospodářská tíseň.
Na štěstí však tlačí se do popředí a vyplňují vzniklé mezery nové firmy, solidní, průbojné a ctižádostivé. Jedním z těchto závodů, zasluhujícím si sympatie, je továrna na čerpadla Jan Vítěz.
Založena téměř před čtyřiceti lety v roce 1895 jejím prvním majitelem a to na výrobu hospodářských strojů. Při změně poměrů a konjunktury byla zreorganizována a specializována již v letech předválečných na zařizování vodovodů a čerpadel.
Válka způsobila menší interval ve vývoji a v roce 1924 utrpěl závod velkou ztrátu smrtí zakladatele Jana Vítěze. Vedení převzal jeho syn stejného jména.
Organisace podniku byla celá léta zlepšována po stránce technické i obchodní. V roce 1925 bylo nutno přibrati i zařizování ústředního topení jakožto obor nutně doplňující základní dva obory.
Technicky je tedy Vítězova továnra rozdělena ve tři speciální oddělení, výrobu čerpadel – instalaci vodovodů – instalaci ústředního topení. Každé oddělení je vedeno zkušeným odborníkem.
Tím jsou spojeny se zdarem výhody specializace i úplnosti.
Oddělení pump vyrábí veškeré druhy čerpadel, dále čerpadla centrifugální, automatické vodárny známé značky >VITA<, jakož i čerpadla průmyslová. Výroba je postavena na moderní bázi, je vyzbrojena dokonalými obráběcími stroji a moderní zkušebnou.
Oddělení vodovodů má již svou starou solidní tradici a mimo velké stavby obecní a státní postavilo celou řadu vodovodů komunálních.
Oddělení ústředníhé topení jest přes své poměrné mládí neobyčejně agilní a instalovalo v ktárké době mimo stavby soukromé i řadu větších a zodpovědných budov veřejných.
Oproti 10 dělníků a 1 úředníkem v roce 1920 zaměstnává dnes firma mimo prodejního aparátu 40-50 dělníků a 10 inženýrů a úředníků.
Stoupající zájem o solidní výrobky firmy Jan Vítěz a její dokonalou práci instalační si vynutil v roce 1933 zřízení pobočného závodu ve Zlíně, který zaměstnává 7 montérů a 2 úředníků.
Závod má dobrý základ hospodářská i technická a jeho vedení je energické. Solidnost v každém směru je příčinou úspěchu a růstu Vítězovi továrny a není třeba ani zdůrazňovati, že je to i k hospodářskému prospěchu města Přerova.

zdroj: lidové noviny 1935 

 

1919 – Na jméno J. Vítěze mladšího povolena koncese strojního zámečnictví v Jateční ulici 8 (3. V. 1919), zařizování vodovodů, plynovodů, ústředního parního topení s pobočným podnikem v Mor. Ostravě – Vítkovicích.

1924 – Fa J. Vítěz zaměřuje svůj výrobní program na ruční pumpy všech druhů, pumpy na strojový pohon, centrifugální čerpadla všech rozměrů, rotační čerpadla a vodovody Pohonná síla: 1 elektromotor a 2 elektromotory na 12 HP. 1 parní stroj 6 HP a obráběcí stroje. Exportuje do Polska

1925 – instaluje vodovod v novostavbě okresní politické správy (dnešní Okresní národní výbor v Přerově).

1931 – Ačkoliv v r. 1930 je oznamován počet dělnictva 25, dále 10 učňů a 3 úředníci, již v r. 1931 bylo zde zaměstnáno 40 dělníků.

1933 – Část závodu vyhořela: dřevěné sklady, expedice, garáže.– inzeruje vodovody, koupelny, klosety, umývadla, ústřední topení parou nebo teplou vodou (později firma prováděla ústřední topení v Meoptě (??) a v nemocnici), pumpy ruční i motorové, centrifugální a samočinné vodárny „VITA“.

1940 – Až do r. 1945 závod vyráběl hlavně všechny druhy čerpade l pro tuzemsko i pro export. Významná byla ponorná čerpadla, která se prodávala až do Teheránu, od r. 1940 do Bulharska. Za války se nevyráběly v závodě žádné zbraně, pouze čerpadla „TAUMO“ pro Německo a též pro odbyt v protektorátě. Zařízení továrny bylo zastaralé. Koncem 30. let zde bylo zaměstnáno 70 až 80 pracovníků

1946 – 31. VII. 1946 obnovena koncese pro tovární výrobu čerpadel a k nim příslušných elektromotorů a vodovodů, Přerov, Jateční 8.

1948 – Výměrem ZNV v Brně, ze dne 26. února 1948 byla podle dekretu č. 5/1945 Sb. zavedena národní správa. Národním správcem ustanovena fa Sigma – pumpy n. p. v Olomouci dne 18. V. 1948. – vyhláškou ministerstva průmyslu z 27. VI. 1948 č. 1254 a z 29. VI. 1948 č. 1306 fa znárodněna a začleněna do n. p. Sigma – pumpy Olomouc.

1952 – Výměrem ministra těžkého strojírenství z 19. III. 1952 vyhlášen 1.lednem 1948 jako den pro znárodnění rozhodný a znárodněný majetek začleněn do Sigma – pumpy v Lutíně.

1958 – Objekt továrny, dům č. 58 obhospodařovala od 20. V. 1958 Medika. n. p. v Přerově, nyní Zdravotnické zásobování, n. p. Praha.

zdroj: Přehled nejdůležitějších dat Přerovská průmyslových závodu v letech 185-1965, Jiří Rosmus

asi 1937 – katalog

slévárna KOSMOS - Hodolany
později ŽELEZÁRNY PETRA BEZRUČE
později VHJ Sigma

Zakladatel slévárny byl Adolf Salivar, svůj provoz zahájil v roce 1907. Záhy začala spolupráce s bratry Sigmundy, kteří si nechali odlévat stojany ručních pump (přibližně 1/4 výrobní kapacity). Kooperace obou závodů pokračovala do roku 1963.
V roce 1907 vzniká i společnost KOSMOS, která uzavřela se Salivarem smlouvu o pronájmu a následném odkupu. Časem došlo k finančním neshodám, v roce 1909 Salivar odchází a zařizuje si vlastní závod. Další osudy zakladatele nejsou známy.

Výrobní legendou továrny se stávají kamna, jejich výroba skončila v r.1948.
Během 1.světové války podnik zápasí s problémy, vojenské zakázky se nepodařilo získat. Ke konci války se situace zlepšila, výroba se zaměřila na výrobu strojků na maso a mák a další podobné kuchyňské vybavení. Opět jejich výroba skončila v r.1948.

V meziválečném období (cca do roku 1923) se potácí firma v krizi, je ve ztrátě. Společnost se transformovala na a.s. Německé vedení investuje do rekonstrukce pecí a rozšíření závodu. Počátkem 30 let dochází k reorganizaci obchodu. Výrobky dostávají svojí tradiční značku „K“ s kladívkem. Ovšem do progresivního vývoje opět zasáhla 2.světová válka.

Došlo k majetkovým změnám, kdy se předsedou správní rady stává stoupenec nacismu Karel Otto. V r.1942 vstoupila KOSMOSKa do režimu válečného hospodářství a vyrábí dělostřelecké granáty. Kromě zbrojní výroby stále 1/4 kapacit vyrábí pro SIGMUNDY.

Po válce se továrna stala kořistí Rudé armády. Ta ji v roce 1945 předala státu, který ji vzápětí svěřil národní správě.

1947 byla továrna začleněna do národního podniku Sigma Pumpy, která vznikla sloučením firem Sigmundů, Kunze a Kosmosky.

1949 převzala z Lutína výrobu ručních čerpadel legendárních značek, jako Dural, Orient, Lila, Mostar a legendu Standard.

1953 je sloučený podnik Sigma Pumpy opět rozdělen a Kosmoska se přejmenovává na Železárny Petra Bezruče.¨
Začínají se vyrábět závlahové rozprašovače a soustavy trubek, malá odstředivá čerpadla a různé další díly.

1965 se opět mění název, vznikl konern VHJ Sigma.

1993 v rámci kupónové privatizace se novým majitelem stává Intersigma Hydraulic s.r.o.. Ta zakládá akciovou společnost ISH. Dále se vyrábějí čerpadla a křídlovky.

1997 dochází k rozdělení společnosti na ISH (ponechala si výrobu odlitků) a ISH-Čerpadla, která se zabývá strojírenstvím.

J.Rousek a synové - Nové Město nad Metují

Historie firmy J.ROUSEK a SYNOVÉ se datuje již od roku 1912, kdy byla firma protokolována. Firmu založil otec a 3 synové. Zabývali se výrobou různých zemědělských strojů jako např. šrotovníky, pumpy, čerpadla, napáječky dobytka aj. V roce 1948 byla firma znárodněna (ZTS STAVOSTROJ) a výroba tohoto sortimentu se již neobnovila. 

Po znárodnění se výroba přeorientovala na autojeřáby, rychlovýtahy a dopravníky pro stavební techniku.  V roce 1961 dochází k výstavbě nového závodu, kdy se přeorientoval na těžkou stavební techniku. V roce 1983 dochází k dalšímu rozšíření, v níž probíhala výroba těžkých tahačů. V 90. letech byla založen Stavostroj a.s. a probíhá jen výroba silničních válců. V r.2005 dochází ke spojení se Švýcarskou firmou Ammann. 

V jedné z původních budov v roce 1991 jeden z potomků původních zakladatelů firmy pokračuje ve výrobě, ovšem zdravotnických lehátek. Firma funguje až do dnešní doby pod názvem ROUSEK s.r.o.

zdroj: https://www.rousek.eu/historie

 

Slévárna  je nyní samostatná firma s prostým názvem SLÉVÁRNA, spol. s r.o..

Společnost SLÉVÁRNA vznikla privatizací provozu v roce 1992, kdy byl slévárenský provoz vyčleněn ze státního podniku Stavostroj a jako oddělený provoz prodán v rámci malé privatizace na základě privatizačního projektu.

zdroj: https://slevarnanm.cz/cs/page/o-spolecnosti

Alfa - Praha XII., Jagellonská 5

Pražský výrobce, podle katalogů byl zaměřen především na čerpadla pro zemědělce, ale také vodovody, bojlery, odstředivky na mléko a obecně instalatérskou techniku.

Ing. Hejduk a Faix - HEFA - Praha Vysočany

neznámé stáří-katalog

K.&R. Ježek - Blansko

Cihelka Eustach - Háj ve Slezsku
později "Pumpy Cihelka Háj"

Vyučil se zámečníkem. V roce 1900 si pořídil v Háji ve Slezsku strojírnu se slévárnou a vyráběl pumpy všeho druhu. Firma „Pumpy Cihelka Háj“ pokračovala ve výrobě i po předání synovi Oldřichovi v roce 1936. Oldřich pokračoval v rodinném podnikání až do roku 1948, kdy byl podnik znárodněn a už nikdy nebyl rodině Cihelkových navrácen.

Eustach Cihelka se od malička pohyboval v prostředí českých vlastenců a přesvědčených Čechů, což utvářelo jeho národní cítění. Spolupracoval s Maticí Opavskou a byl spoluorganizátorem Tábora lidu na Ostré Hůrce 22. září 1918. V jeho dílnách byly připravovány letáky a plakáty s protihabsburskou tematikou a s výzvou na vytvoření ČSR.

Významně se podílel na kulturním a politickém dění v Háji ve Slezsku; byl spoluzakladatelem Sokola, sboru dobrovolných hasičů a Ochotnického divadla. Častým hostem u něj býval Petr Bezruč i akademický sochař profesor Josef Wagner, autor památníku povstání na Ostré Hůrce ve Slezsku.

zdroj: wikipedia

J.K. Rudolf - Plzeň

Pumpa stojí na náměstí v Kamenici nad Lipou.

J.Růžička - Tuchlovice

Sýkora - Přerov

F.Wichterle - Prostějov

František Medlík - Karlov u Staré Paky

Fafejta - ???

K tomuto výrobci nemám žádné podrobnosti.

Nalezen pouze tento stojan, jinak o výrobci není nic známo.

KSF ??

K tomuto výrobci nemám žádné podrobnosti.

FODOK ??

K tomuto výrobci nemám žádné podrobnosti.

Adlo ??

Jaroslav Kocián - Králové Městec

Antonín Hájek - Artesia - Praha II

Řezáč a spol. - Praha II

J.Mizera-Dlouhé Mosty

V.Jaroš-Kralupy nad Vltavou

František Čížek - Praha Karlín

Zatím neznámí výrobci

AdresA

Socialní sítě

RD3D

Čerpání vody bez elektřiny.