RD3D

ÉRA JEŽKŮ (1846 -1945)

Blanenský rodák Karel Ježek, narozený v roce 1821, přebírá v roce 1841 otcovu zámečnickou dílnu a v roce 1846 ohlašuje zámečnickou živnost. Rok 1846 se považuje za počátek podniku, o němž píšeme.

K. Ježek začínal svoji živnost provozovat na náměstí v Blansku v č. p. 8 a později v č. p. 9 se čtyřmi dělníky. Původně vyráběl stavební kování – zámky, závěsy, zástrčky apod., později nástroje: pily, sekery, velké řeznické mincíře atd. Spolu se svým tchánem, stolařským mistrem Fialou, zahájil výrobu prvních strojů, kterými byly řezačky na slámu.

Velký význam pro další vývoj měla návštěva Ježků na světové výstavě hospodářských strojů roku 1873 ve Vídni. Zde zakoupili některé z exponátů výrobců z Anglie. Podle nich zdokonalovali svoje výrobky, popř. zavedli výrobky nové, a tak již v roce 1874 byla vyrobena první Ježkova mlátička na obilí. Výroba se rozrostla o žentoury, bubínkové řezačky, fukary a lehké šnekové secí stroje. V té době již v Ježkových dílnách pracovalo 40 dělníků, kteří dodávali na trh ročně 300 ks secích strojů, 100 ks řezaček slámy a další stroje.

Zakladatel firmy měl mimo čtyř dcer i dva syny – Karla, nar. 12. 3. 1851 a Richarda, nar. 3. 2. 1860. Karel se vyučil řemeslu u svého otce, a jak bývalo zvykem, šel do světa na zkušenou. Nejprve pracoval coby tovaryš v letech 1867 až 1869 v Budapešti, pak se na rok vrátil do Blanska a v roce 1870 jako dobrovolník nastoupil do vojenského arzenálu ve Vídni. Zde byl po roce a půl povýšen na mistra a současně přeložen do Vídeňského Nového Města. Odtud se vrací v srpnu 1873 do rodného Blanska. Mladší Richard vystudoval vysokou technickou školu ve Vídni a další zkušenosti získával při námořní službě v Pule (dnes Chorvatsko), později pracoval v Budapešti a dva roky v Anglii.

Oběma synům předává v roce 1887 otec Karel Ježek svoji dílnu. Ti již v roce 1888 započali s výstavbou nového závodu v blízkosti železnice, na dnešní Svitavské ulici. Karel a Richard Ježkovi se tak stali strůjci rozvoje závodu. V témže roce byla vystavěna a 22. srpna uvedena do provozu nová slévárna. Odlévalo se tehdy dvakrát týdně.

Dne 25. 8. 1889 zakládají oba bratři veřejnou obchodní společnost „K. & R. Ježek, strojnická továrna a slévárna Blansko“.

V roce 1890 se závod rozšířil o novou strojírnu a kovárnu. Závod v té době vyráběl zemědělské (hospodářské) stroje a zaměstnával 208 lidí, z nichž bylo osm úředníků.

Od roku 1902 byla zahájena nová etapa strojírenské výroby závodu. Výrobní program byl rozšířen o stroje pro cihelny, cementárny a kamenolomy.

V roce 1903 byla postavena nová montovna a v roce 1906 slévárna. Roční produkce hospodářských strojů činila asi 1 500 ks řezaček, 1 200 ks mlátiček, 1 000 ks žentourů, 1 200 ks fukarů a další zboží.

Kromě dodávek na území bývalého Rakouska – Uherska, byl odbyt strojů firmy K. & R. Ježek rozšířen o nové odbytiště v dnešním Slovinsku a Chorvatsku. Proto byla v roce 1908 zakoupena malá továrna v slovinském Mariboru, která prodávala převážně stroje vyrobené v Blansku a prováděla jejich servis. Sama vyráběla jen drobné stroje.

Výstavba závodu v Blansku pokračovala v letech 1910 -11 stavbou správní budovy, a to podle vzoru zámečku Miramare, který se nachází v Terstském zálivu, a byl postaven v roce 1856 pro arcivévodou rakouského, pozdějšího císaře mexického, Maxmiliána. Této budově se mezi zaměstnanci závodu říkalo „hrad“. Dodnes upoutá pozornost návštěvníků Blanska.

V roce 1911 uzavřela firma smlouvu s c.k. státními drahami ve Vídni o postavení vlastní vlečky a železničního mostu přes řeku Svitavu.

V letech 1913 až 1929 byly postupně postaveny další budovy závodu, např. stolárna (1922), pila (1923) aj.

Světová hospodářská krize v letech 1929 -1933 postihla i firmu K. & R. Ježek. Došlo ke značnému propouštění z práce, ale již od roku 1934 nastává oživení výroby.

Před vypuknutím 2. světové války byly výrobky závodu vyváženy do Polska, Turecka, Bulharska, Německa, Anglie, Řecka, Litvy, Rumunska a Maďarska.

Na počátku protektorátu měl závod velké zásoby materiálu, některá výroba strojů byla zastavena a další omezena. Závodu byly z válečné výroby přiděleny zkoušecí aparáty pro letecké motory pro firmu Flugmotorenwerke Ostmark v Brně-Líšni.

Konec 2. světové války dolehl těžce na Ježkovu továrnu. Blížící se fronta a zvýšená letecká činnost nad Moravou měly za následek, že počátkem dubna roku 1945 se v závodě téměř nepracovalo a německé jednotky se ve strachu před postupující Rudou armádou ukryly i v závodě.

Středa 7. dubna 1945 se zapsala do historie závodu a města. V tento den v 17,30 hodin byl podniknut na Blansko ničivý letecký útok spojeneckého letectva. Při něm bylo svrženo na Blansko cca 300 leteckých pum, z toho 17 zasáhlo budovy v závodě. Byly zničeny všechny výrobní objekty, mimo slévárny, která byla zčásti poškozena. Dílo zkázy dovršil mohutný požár. V samotném městě Blansku došlo k velkým ztrátám na budovách a 22 občanů přišlo o život.

9. květen 1945 zastihl závod v troskách. Těsně před příchodem Rudé armády do města Blanska připravovaly zbytky německých vojsk zničení blanenských mostů přes řeku Svitavu. Také most tovární vlečky byl podminován a jen díky hrdinství zaměstnance závodu Karla Musila z Blanska se tento záměr nezdařil.

Na závěr části o stoletém působení Ježků uvádím přehledně mužské potomky, kteří vlastnili továrnu od prvních počátků až do května 1945. Byli to:

Karel Ježek (1821-1897), zakladatel, jeho synové Karel Ježek (1851 – 1919) a Ing. Richard Ježek (1860 – 1948), kteří ze živnosti vybudovali strojírenskou továrnu, synové Karla Ježka: Ing. Karel Ježek (1888 – 1971) a Ing. Robert Ježek (1890 – 1964) a synové Ing. Richarda Ježka: Ing. Richard Ježek ml. (1891 – 1969), Ing. Zeno Ježek (1899 – 1979) a Rudolf Ježek (1901 – 1963).

Od roku 1916 postupně do roku 1928 přistupuje za společníky výše uvedených pět vnuků zakladatele firmy. Stali se spoluvlastníky firmy, což platilo až do roku 1945.

Když jsem nastoupil v roce 1965 do Adastu, setkal jsem se s několika zaměstnanci, kteří u firmy pracovali v době, kdy ji vlastnili zmínění pánové. Hodnocení bylo vesměs kladné. Snad nejlépe vzpomínali na Zeno Ježka.

Pokud jde o stavy zaměstnanců u firmy, pak v roce 1910 se uvádí 420 osob, v roce 1927 600 dělníků a 58 úředníků, před hospodářskou krizí cca 800 a v roce 1945 cca 600 osob.

Ježkové byli vlastníky, tedy v té době továrníky, avšak až na výjimky prameny neuvádějí, jaké funkce zastávali. Víme jen, že ve funkci správního ředitele působil až do konce 2. světové války jistý František Svoboda, který po válce nastoupil do Tatry Kopřivnice.

Pro porovnání uvádím data založení významných strojírenských závodů v Brně a na Blanensku: První brněnská strojírna – 1821, Ignác Storek, dnes Šmeral Brno – 1861, Slévárna UXA Brno – 1885, Královopolská Brno – 1890, Zbrojovka Brno – 1918, Adamov – viz dále, ČKD Blansko – 1698, Metra Blansko – 1911, Minerva Boskovice – 1936.

OBDOBÍ PO ROCE 1945

Bezprostředně po skončení 2. světové války byl ustaven ze zaměstnanců firmy K. & R. Ježek již 14. 5. 1945 Revoluční závodní výbor, který odebral rodině Ježků jejich závod a ujal se řízení. 2. července 1945 byl rozhodnutím Zemského národního výboru v Brně ve firmě K. & R. Ježek v Blansku ustanoven národní správce.

Vyhláškou Ministerstva průmyslu ČSR ze dne 7. 3. 1946 byla národní správa firmy K. & R. Ježek zrušena a z její majetkové podstaty byl zřízen národní podnik Závody na výrobu keramických strojů Blansko.

V této době byla výroba orientována na cihlářské a keramické stroje. Od roku 1947 dochází k rozvoji závodu. Jsou k němu přičleněny závody s podobným výrobním programem, zejména v severozápadních Čechách, a to závod 02 – Varnsdorf, závod 03 – Klášterec nad Ohří, závod 04 – Dvory u Karlových Varů a závod 05 – Klatovy, do kterého byl převeden závod Netsch v Aši. Tím se stal ze závodu podnik, který se i nadále rozšiřoval. Závodem 06 se stala firma Heinik Přerov, závodem 07 firma Belka Přerov, závodem 08 firma Daněk ve Vlkoši a jako závod 09 od roku 1948 nově stavěný závod Přerovské strojírny Přerov.

Významnou událostí pro závod a jeho další rozvoj bylo otevření nové montážní haly 22. června 1947. Akce se zúčastnil tehdejší předseda Ústřední rady odborů (ÚRO) Antonín Zápotocký, později předseda vlády a prezident.

Vyhláškou Ministerstva průmyslu ČSR z 25. 7. 1949 byl dosavadní název podniku s účinností od 1. 1. 1950 změněn na Keramostroj, n. p., Blansko. V tomto čase byla zastavena výroba hospodářských strojů, rozšiřuje se výroba keramických strojů a o rok později je zaváděna nová výroba – motorové silniční vály.

K 1. 1. 1951 je na základě rozhodnutí ministra průmyslu ČSR ustaven národní podnik Přerovské strojírny Přerov. Do nového podniku byly z majetku Keramostroje začleněny pobočné závody: závod v Přerově (dříve Heinik, Krátký a Belka), závod ve Vlkoši (dříve Daněk) a závod ve stavbě v Přerově. Vazba Keramostroje a Přerovských strojíren však zůstává až do ukončení výstavby v Přerově.

Od té doby se Keramostroj pozvolna rozpadá. Postupně jsou z něho vyčleněny závody Varnsdorf, Klášterec nad Ohří, Dvory u Karlových Varů a Klatovy, které se buď osamostatňují, nebo začleňují do jiných podniků.

Vládním usnesením z 22. 2. 1956 byl Keramostroj pověřen funkcí hlavního, později generálního dodavatele investičních celků pro obor keramiky. Zabezpečoval výstavbu porcelánek, keramiček a cihelen v Egyptě, Indii, Číně, na Cejlonu, v Řecku, Turecku a jinde. Z tuzemských investičních celků vybudoval Keramostroj magnezitku v Lubeníku na Slovensku, keramičky v Bechyni a Třemošné, porcelánky Božíčany a Klášterec nad Ohří a další. Připomínám také, že výrobky z Keramostroje pracovaly v MKZ Rájec a šamotce ve Velkých Opatovicích.

Tato role podniku byla z hlediska organizačního a koordinačního nejvýznamnější a nejnáročnější v celé historii továrny.

Současně se rozrůstá výroba motorových silničních válů, které se staly významným exportním zbožím.

Rozhodnutím ministra těžkého strojírenství z 19. 3. 1958 došlo ke sloučení Keramostroje Blansko, Západočeských strojíren a sléváren v Dýšině (okres Plzeň) a Montáží energetických a keramických zařízení Brno s Přerovskými strojírnami Přerov, a to ke dni 1.4. 1958. To znamenalo konec Keramostroje Blansko jako podniku. Blanenský závod se stává pouze pobočným závodem Přerovských strojíren Přerov.

Ke stejnému datu se Přerovské strojírny stávají vedoucím národním podnikem nově vytvořené organizační formy, a to tzv. výrobně hospodářské jednotky (VHJ), kdy podnikovému řediteli v Přerově byly podřízeny další podniky, to Stavostroj Nové město nad Metují a Podpolianské strojírny Detva na Slovensku. Byl to první krok k oborovému sdružování podniků s blízkým výrobním sortimentem. Další změna ve sdružování podniků proběhla v roce 1965.

V roce 1963 došlo z rozhodnutí nadřízených orgánů k vyčlenění závodu z Přerovských strojíren a jeho začlenění do n. p. Adamovské strojírny Adamov.

Výroba keramických strojů je delimitována a definitivně ukončena v roce 1964. V Blansku zůstává výroba silničních válů a nově je zaváděna výroba řezaček papíru.

zdroj: http://zrcadlo.net/clanky/Vzpominky-na-minulost-Od-tovarny-K-R-Jezek-po-Adast-Blansko-2608/